Od A moll
Je možné, že před patnácti léty
Sedával jsem ještě matce své na klíně
A dneska nevím jestli osud šťastný
Nebo snad krutý potkal mě
Na velmi málo romantickém místě
Žádné hory ani krásná příroda
A máj to vůbec nebyl
Bylo to v říjnu, když spatřil jsem Tě poprvé
Já zpocený a zaprášený
Ty v bílém plášti, jako víla
U ocelárny v kantýně
Pak točila se mi hlava kolem
Ne jenom z jízdy na kolotoči
Na nádražíčku před tunelem
I potmě poznal jsem Tvé oči
Jen pár slov k seznámení prohodil jsem s Tebou
A zlomilo se to na Silvestra ve mně
Když taky rok se láme a ruce, nohy zebou
A u srdce teplo
A já si hrozně přeju abys mi sama řekla
Už mě tam taky hřeje
Já chci být stále s tebou
Chtěl jsem jít spát
Mně z dobře známých důvodu
Nezmohla síla večera
Poslouchal jsem Čajkovského
Pak Invitation Webera
Když chtěl jsem napsat Tvoje jméno
Ne žebych na ně zapomněl
Však při pokusu na papír ho přenést
I když zdálo se mi to jednoduché a prosté
Došel mi inkoust z péra
(leden 85) © Tomáš Tomanek
|
