Hned po návratu z Albánie jsem dostal možnost zahrát seniorům V Alžbětinkách v Jablunkově u opékání párků na zahradě a to sám a na kytaru. Babičky a dědečkové měli ze mě radost a já jsem jim za to moc vděčný.
Dobré byly dvě oslavy narozenin jednoho lesního chlapíka. Hráli jsme mu u Mánesa v Lomné a pak za týden na chatě pod Stožkem. Nádherné místo. V obou případech byla skvělá atmosféra. Oslavenec zpíval skoro všecky songy s námi. Neskutečně všichni pařili a opravdu bylo dobře. .
Loučení s létem v Bystřici se už pro nás taky konalo poněkolikáté. Premiéru jsme měli ale ve Sportbaru v Jablunkově. Taky jsme zakončovali léto. A když se dívám teď z okna, tak musím říct, že je definitivně pryč. Tak bacha, ať se nenachladíte.
Tom a Blaf

Honza a já jsme se rozhodli udělat radost klientům Domova důchodců na Sosně. Hráli jsme jenom blafovský repertoár a sedlo to. Vždycky jsme vděčni za to, když senioři mají z našich písniček radost.
Dobře se nám hrálo na Srnčích hodech v Bocanovicích. Zvučil nás Radim Kostka a dopadlo to výborně. Akorát se mohlo víc tancovat. A srnama tam taky nikdo neházel.
Jistému Pepíkovi z Jablunkova jsme zahráli na komba na svatbě v jablunkovské Ameryce. Svatebčané pařili o život, a to je pro nás jak voda na mlýn. Samozřejmě že jsme rádi náš čas nastavili.
Po drsné oslavě mých pětinásobných klapzubovin jsem hned na druhý den absolvovali Mánesovu stezku a večer jsme blafovali na Slezských dnech v Dolní Lomné. Myslel jsem, že to nepřežiju, ale otřepal jsem se a dali jsme to. Tentokrát chyběl Honza, tak Kolda hrál sám na kytaru. Co mě ale na Slezských rozesmutňuje, že tam je čím dál tím menší účast. Na Mánesově stezce to ani tak poznat není, ale pak v areálu to zeje prázdnotou. A to je velká škoda.
Škoda taky je, že nám byly zrušené s Blafem dva výjezdy do zahraničí. A to jak do polského Gogolina, tak na Ukrajinu. Moc jsme se tam těšili. Ale co, dovolenou mám teprve před sebou a pak nějak bude.
Hezké babí léto přeje BLAF

Pouti Cyrila a Metoděje se Blaf zúčastnil minimálně potřetí. Na pódium jsme nastoupili po Legendách a obávali se, že to nebude jednoduché. Obavy byly zbytečné. Celkem jsme pařbu prodloužili a gradovali.
Festival na Pomezí v Dolní Lomné. Za celou existenci Pomezí jsme tam hráli podruhé v pátek a poprvé bez uvádějícího Mloka. Místo něj konferoval Čenda z BG stylu. Mlokovi přejeme brzké uzdravení.
Festivalu jsem si moc neužil, protože jsem byl další den ráno svatebčan a odpoledne s Bublem a Honzou taky trochu bavič. Zahráli jsme cca 2h vsuvku na zahradě u Tyrasa a dokonce si vyslechli po ovacích pochvalu svatebčanů.
Zato na Lodičkách v Karviné vládla nervozita. Půlhodina zpoždění byla zapříčiněná deštěm a elektrikou. Pořád vypadával proud a pak se to přeneslo i do mého projevu. Kromě kluků z kapely zřejmě ale nikdo nic nepoznal, takže interní záležitost.
Jarmark na rynku v Jablunkově. Vynikající zvuk LS Audio a snaha kapely i moje předvést se před Butama a rodným městem v čím jak nejlepší kondici padla na úrodnou půdu. Buty jsem pak poslouchal s otevřenou hubou, a to už po několikáté. Jo, když po vás hrají vzory a ještě si můžete s nimi dát frťana a pivo, pak už vám nechybí téměř nic k hudebnímu štěstí.
Stars - Minigolf – Třinec. Hned od začátku jsme si moc sedli s publikem do noty. Jano si dovoloval, tak jsme hráli trošičku oslabení, ale nebylo to na újmu a to i díky dobrému soundu zvukaře Radima.
S Honzou jsme se nechali najmout na meloucha do Bystřice. Malá rodinná zahradní slavnost. Torzo Blafu. Ale jo, písničkám jsme posloužili a papu vynikající.
Střitežské léto. Zvuk celkem průser. Venku to asi šlo dobře, ale my jsme se z odposlechů přes veškeré připomínky vůbec neslyšeli. Potěšil nás ale kluk, který se nám svěřil, že jsme mu před 5 lety moc pomohli. A my jsme skoro o tom ani nevěděli, jenom mu dali zprostředkovaně cédéčko a popřáli mu přes booklet hodně sil a zdraví. Moc pěkný bumerang.
Více takových bumerangů přeje všem BLAF

Těšínská folklórní noc na rynku. Hráli jsme po orchestru Tomáše Kočka a ani jsme se moc nestačili vyřádit z důvodu dodržení hodiny nočního klidu. Zatím jsme byli v posílené sestavě.
Školní radovánky v Bystřici. Poprvé si spolu zahráli Kolda s Milanem a taky se poprvé v životě viděli. Náš vstup probíhal ve včasných odpoledních hodinách. Počasí přálo, lidi poslouchali, pohoštění vynikající. Co si víc přát? Prostě pohoda.
V Pohodě, v třineckém domově pro seniory, jsme si zahráli ve dvojku s Honzou na vaječině. Posluchači byli fakt vděčni. Devadesátiletá paní se nám přiznala, že je naše fanynka, že nás už zná dlouho, ale poprvé nás slyší a vidí naživo. Moc dojemné.
Svatba v Hotelu Salajka. Policista z Prahy se ženil s holkou z Lomné a ke všemu byl bluegrassák a aktivní záložák. Uniformama se to tam jen hemžilo. Bál jsem se, že nám v té naší poplachové sestavě nestačí repertoár, ale obavy byly zbytečné. Spokojenost byla oboustranná a dokonce jsme jednu rundičku přidali.
Chotěbuzský den obce. Robert se už vrátil z námořní plavby po Středozemním moři, Kolda něco někde měl, takže stará klasická sestava. Lidi byli vnímaví a občas jsme zahráli i něco na přání.
Domaslavický den obce. Z toho jsme měli trošku lufta, bo se tam nemluví ponaszimu. Trošku retropódium i retroaparatura, ale za daných podmínek to dopadlo velmi dobře. Reakce byly pozitivní. I písníčky na přání byly, a to je moc dobře. Přejeme všem „dłógi feryje a wydarzóne urlopy“.
Tom a BLAF

Celkem dlouhé hraní v Mostach koło Cieszyna jsme zvládli. Už jsme si ale řekli, že do tak dlouhých maratónů se už moc do budoucna nebudeme tlačit. Ve dvě v noci jsme už fakt padali na hubu. Na druhé straně ale tanečníci byli vděční a skvělí. Ani jednu rundu nenechali parket prázdný. Klobouk dolů.
Mostecký guláš. Taky maratón, ale méně vstupů. Výborná atmosféra i když kulisovitého rázu a perfektní zvuk.
Rokáč Jablunkov. I když doma, hráli jsme na začátku a byli posloucháni pouze z povzdálí. BBIM po nás neměl chybu a ostatní Chwytaki a Superstary nekomentuju.
Písečná – Olympiáda spolků. Škoda že nebyl lepší zvuk. Jinak to mohla být celkem pohoda.
Otevírání studánek – Chata Ostrý. Neskutečná pohoda, i když nás trochu poděsil déšť. V improvizovaných podmínkách jsme ale dohráli naše bloky do konce. Díky Zbychovi, že nás ještě jako jediný chatař zve pravidelně na Ostrý. Moc si toho vážíme, protože hraní na horách je blíže k Bohu.
tom

Konečně hrajeme v plné sestavě. Dokonce budeme mít občas 2 kytary. Kolda se jeví zatím jako velice užitečný, protože jeden nikdy neví, co zas komu z nás něco do něčeho vleze...
Křest knihy o Hrádku byl velice vyvedený. Knížka je moc pěkná a normálně je o Blafu zmínka v historických událostech obce a to taková, že gorolgrassová skupina Blaf vznikla v Hrádku v 1985 roce. Dík za poctu a pochvala autorům za hodnotný počin.
Stavění Máje na Szkubni v Bystřici. Možná škoda, že jsme nehráli venku. Bylo hezky a sál v hospodě byl celkem poloprázdný. Atmosféra byla ale dost dobrá. Hlavně závěr a 3 přídavky. Trojkoncert v Hotelu Grůň na Mostech. Blaf nekomentuju, protože byl ve formě. Ostravský písničkář Mendoš s bendžistou Milanem byli moc dobří a třešnička na dortu Pavel Tabásek a jeho Partyja z Valašska mě dostali úplně. Super muzika a moc dobří kluci. Všichni zúčastnění byli moc nadšení a ani to nebylo moc složité ověřit, protože kapacita hotelu byla naplněná také pouze z poloviny, což bylo jediné mínus této akce. Ale všude se pořád něco děje, tak není divu.
tom

Jablunkov – Psal se rok 1985, kdy jablunkovská skupina Blaf absolvovala svůj premiérový koncert. V současné době má za sebou již více než 1200 koncertních vystoupení. Po celou dobu je se skupinou neodmyslitelně spjatý její lídr – Tomáš Tomanek.

Jablunkovská skupina Blaf koncertuje již přes třicet let. Vzpomenete si někdy na začátky skupiny?
Kluci z Hrádku mě oslovili, zda bych k nim nešel hrát do country kapely na housle. Jelikož jsem už tehdy skládal texty pro kapelu Bidon z Jablunkova, ale oni mě jako interpreta odmítali, tak jsem nabídku přijal. Po půlroce zkoušení jsem poskládal a otextoval asi osm písniček, včetně Cugu do Werku, a tím jsme prorazili na regionální country scéně. Pak následovala personální zemětřesení. Dotáhl jsem do Blafu Bubleho s banjem. Nároky na muziku začaly stoupat a ti kluci, co mě do kapely přijali, tak odešli.
V jakém složení v současné době hrajete?
Momentálně hrajeme ve třetí sestavě, která už trvá dvacet let. Já housle a hlavní zpěv. Pavel Buble Sikora banjo. To jsme my dva, kteří jsou v Blafu po celou dobu. Jan Klus bicí, anebo hi-hat. Robert Kulka basová kytara. Honza Pazdera akustická kytara. V posledním roce s námi hodně spolupracuje Richard Kolda Dziubek, kytarista z těšínských Vrtáků. Momentálně máme celkem personální krizi kvůli nemoci dvou členů kapely, takže si Koldovy pomoci velmi ceníme.
Zpíváte v místním nářečí – kde hledáte témata pro své písničky?
Písničky z 90 procent skládám já. Zpočátku jsem otextovával občas i prověřené hity, což mělo větší úspěch, ale z hlediska autorského práva je to celkem problém, a tak razíme vlastní tvorbu. Něco hudby naskládal Honza Pazdera, pár písniček má na kontě Buble. Pár písniček kamarád Igor Gaura. Všechno je ze života a je inspirováno naším regionem.
Je po těch letech stále složitější vytvářet nové písně, nebo se postupem času jedná už o rutinu?
Abych se vyhnul rutině, tak radši neskládám a čekám, až mě inspirace znásilní. Máme už na kontě 7 alb ve formátu CD a na to, že to skládám většinou já, tak si myslím, že už nemá smysl vydávat periodicky co 3 roky CD. Mám hodně naskládaných písniček z osmdesátých let v češtině, ale nevím, jestli se klukům do toho bude chtít. Určitě je ale budu chtít zrealizovat, neboli zarchivovat. Navíc mi životní zkušenost ukázala, že posluchači mají radši písničky starší, i když si myslím, že novější jsou lepší, a to je pro mě jako autora dost demotivující.
Kdo z kapely je nejaktivnější, co se nových písní týče?
Takže pořadí – moje skromnost, Honza Pazdera, Pavel Buble Sikora.
Které z písniček řadíte mezi nejzdařilejší a proč?
Pro mě jsou nejzdařilejší vždy písničky z nejnovějšího alba. Je to ale můj individuální názor, který se mnou skoro nikdo nesdílí. Fanoušci však mají nejradši Cug do Werku, Brisbane, Chlast, Szukal Baby Blaf, Gdo roz wyrosnył w Jabłónkowie, Beskidy, Rum śliwka, Wróbel a Isidora.
Na který z koncertů nejraději a proč vzpomínáte?
Každopádně na finále Porty v Lochotíně v roce 1990. Hráli jsme před téměř třicetitisícovým obecenstvem. Pak Visagino Country v Litvě. Na domácí scéně, to je Festival na Pomezí v Dolní Lomné. Koncertů a veřejných hraní jsme už ale absolvovali cca 1200, takže by to bylo na knížku.
Máte jako kapela nějaký sen, kam byste chtěli koncertovat?
Tak to je dobrá otázka. Jo, Chicago, tam bychom si zase chtěli jednou zahrát.
A vy jste už tam hráli?
Ne, ale už jsme si tam jednou chtěli zahrát. Stejně se nám kdysi na poslední chvíli zrušila Moskva. Vždycky to bylo měsíc před uskutečněním. Vzhledem k současné personální krizi jsme už ale na ambice tohoto typu rezignovali a budeme rádi, když se udržíme na regionální scéně a občas dáme nějaké to Slovensko a Polsko.
Jaký je nejbližší program Blafu? Kde se na vás fanoušci mohou těšit?
Například 11. května hotel Grůň v Mostech u Jablunkova, kde jde o trojkoncert s Tabáskovou Partyjou ze Vsetína a Mendošem z Ostravy. Následuje 25. května Rokáč Jablunkov před koncertem BB Ivana Mládka a za zmínku stojí 6. července Festival na Pomezí v Dolní Lomné, kde okrajově připomeneme naše kristovky. Ale jinak máme na programu hodně dalších festiválků v regionu. Více můžete dohledat na www.blaf.cz.

Tomáš Machálek

V pátek večer jsem během koncertu Malé Ostravy byl rád, že jsem organizování té akce nezabalil, jak jsem na to téma hojně brblal ještě loni před létem. Moc se mi letošní ročník líbil. Mendoš, chrlič dobrých písničkových nápadů byl zbytečně nervózní (a možná trochu dlouhý). Tom Tománek s BLAFem skvěle otevřel kapelovou část. Ani nevadilo, že půlka sálu gorolštině nerozuměla, Všichni zírali, nadšeně pískali a tleskali. U „Klokanyje“ mě zamrazilo. Pavel Tabásek byl technicky mimořádný, ale tím, že se nedíval moc na lidi před ním, byl o fous smutnější, než jsem čekal. Chyběla vlna energie, kterou sytil Parník předloni. Na Sľniečko zbylo málo času, ovšem oni naopak přinesli před mikrofony energii za dvě kapely. Tím pádem měl úžasný koncert úžasné vyvrcholení. Na atmosféře se podepsal taky Ladik Větvička, který mi chvíli pomáhal s moderováním (později už se nedostal ke slovu). Všechny šťastně rozesmál. Asi ty jeho vtipy nebyly genderově vyvážené (příště), ale zabíraly, sál vybuchoval smíchy a já vůbec nechápal, jak to dělá, že zůstal vážný. Fajné a pěkné.

U Pašíka na Jam Sessionu jsme si počátkem března zahráli ještě pořád v sestavě bez Honzy. Zopakovali jsme si tam různé méně hrané špeky i ty hranější, jenom škoda, že tam bylo malé zastoupení fanoušků. Ale zas zbylo víc jídla. Pak jsme už do konce měsíce absolvovali nějaké dvě zkoušky a pilovali na Parník.
Malá Ostrava. Původně trojkoncert, ve finále čtyřkoncert. Milan Kaplan pojal tento ročník jako regionální muzicírování a stálo to za to. Milan zajímavě vyprávěl, proslulý bloger Větva Ladík bavil svými tuze veselými příspěvky, Mendoš zpíval přesvědčivě dobře ostravsky. My jsme se líbili (alespoň podle reakce posluchačů) a všem včetně nás se líbila Tabásková Partyja ze Vsetína a Slniečko z Piešťan. Taky jsme si vzpomněli, že jsme za těch necelých 33 let hráli v Parníku potřetí a pokaždé v zajímavé společnosti. Jednou to byl Honza Nedvěd a jednou Radůza. Český rozhlas Ostrava tam dorazil s nahrávacím vozem a snímal z koncertu přímý přenos do záznamu. Takže to možná i uslyšíme v rádiu. Když budu vědět kdy, tak hodím info.
tom